Baňkování

Historie baňkování se začala psát již ve starověku, kdy baňky patřily ke standardní výbavě tehdejších léčitelů. Prostřednictvím baněk lze zmírnit či odstranit celulitidu, bolesti zad a kloubů, osvědčily se i při léčbě migrény, cukrovky, vysokého tlaku, zažívacích problémů, dny, žlučníkových potížích nebo bolestí provázejících menstruační cyklus. Baňky jsou skleněné kulovité nádoby, naplněné horkým vzduchem. Ochlazováním se v nich vytvoří podtlak, díky kterému se přisají na pokožku. Princip užití  se podobá metodě akupresury. Terapeut najde reflexní bod ovlivňující určitý orgán v těle a ten prostřednictvím baněk 'nabudí'.

Metoda je efektivní například i při léčbě astmatického záchvatu, kdy se baňkami stimulují body na těle a pacient do několika minut začně opět normálně dýchat.

Účinky baňkování

Účinek baněk je trojí:

• mechanický - když se tělo prokrví a uvolní
• reflexní - ovlivňující vnitřní orgány
• probuzení lymfatického systému - z těla se po další dny odplaví velké množství škodlivin

Délka procedury je individuální, pohybuje se mezi dvaceti a pětačtyřiceti minutami. Lidé se po proceduře cítí lehčí, pružnější a plni energie.

Někteří označují tuto metodu za bolestivou, jiní pociťují pouze příjemný tah kůže. Záleží to na prahu bolesti, který má každý člověk nastaven jinak. Nepříjemným doprovodným efektem baňkování je popraskání drobných cévek. Zhruba do tří dnů se tyto 'modřiny' z těla ztratí.